První doložený název používaný pro Šumavu, pro „les starý jako svět sám“, je Gabreta a pochází z doby keltské.

Objevuje se v díle Claudia Ptolemaia ve 2. století po Kr. Označoval celé mohutné pohoří s hlubokými hvozdy, táhnoucími se na severovýchod od Dunaje. Kromě dnešní Šumavy zahrnoval i hřeben Českého lesa, Bavorského lesa a Novohradských hor. Gabreta hylé znamená podle jazykovědců Les kozorohů nebo také Ovčí hory. Latinský název používaný Římany Silva Nortica byl opět označením pro les - pro Severní les. Kosmas používal ve středověku latinské označení Silva Bohemica. Původní germánské pojmenování pohoří Böhmerwald odkazovalo pravděpodobně na přítomnost keltských Bójů v České kotlině – tedy asi Bójský les. Až do 19. století se jméno Böhmerwald vztahovalo na celé zalesněné pohoří dříve nazývané Gabreta. Až od 17. století nacházíme česky psané zmínky o Šumavě, jež má základ v praslovanském slově šuma, tj. hvozd nebo hustý les (dodnes se používá například v chorvatštině).

„Souběžně s předprojektovou přípravou probíhá vyklízení prostor. Ve 20. století zde byly byty a v gotických sklepích, které byly nájemníky využívány, byly dřevěné koje a množství komunálního odpadu. Proběhlo odstranění jak těchto vestaveb, tak i některých násypů a celý terén byl připraven pro archeologický průzkum,“ seznámil se stavem příprav památkář vimperského městského úřadu Jan Plánek. A právě zmíněné nánosy občas vydají i něco zajímavého.