Přestože na vimperském zámku, který by měl být během nastávajících let proměněn v environmentální vzdělávací centrum mezinárodního rozměru, je zdánlivě klid a zatím ještě probíhá předprojektová příprava, v nejspodnějších podlažích se přece něco děje.

„Souběžně s předprojektovou přípravou probíhá vyklízení prostor. Ve 20. století zde byly byty a v gotických sklepích, které byly nájemníky využívány, byly dřevěné koje a množství komunálního odpadu. Proběhlo odstranění jak těchto vestaveb, tak i některých násypů a celý terén byl připraven pro archeologický průzkum,“ seznámil se stavem příprav památkář vimperského městského úřadu Jan Plánek. A právě zmíněné nánosy občas vydají i něco zajímavého.

V roce 2008 jsme si připomněli 160. výročí narození a 85. výročí úmrtí tohoto významného spisovatele a básníka Šumavy. Plzeňské nakladatelství Starý most vydalo při této příležitosti knihu Šumavské povídky, které si můžete objednat v e-shopu www.starymost.cz Pro ty, kteří se s dílem Karla Klostermanna dosud nesetkali, jsme vybrali několik citací:
„… Všude spousty sněhu, drobného, čerstvě napadaného, a od hor šumavských burácel západní vítr, že v komínech meluzina skučela, až mrazovým květem potažená okna řinčela. ………. Trhané, šedé mraky, plné sněhu, po nebi se valily, tu v husté kupy se sbírajíce, tam opět se rozplývajíce ve tvary fantastických příšer. Rychlým krokem beru se vpřed, vítr proti mně, drobný sníh jemným, pichlavým práškem ve tvář mi šlehal a všechen oděv hustou, bílou vrstvou mi pokryl. …….. Z daleka šuměl les, viděti jsem ho nemohl, zdáloť se, že celý vzduch se proměnil v bílou syčící vřavu, která i ten obmezený rozhled, jejž skýtá prosincová noc bez měsíce a hvězdného třpytu, dočista brala. Žádný zvuk, krom sterých hlasů noční meluzíny, nedorážel k uchu. ……… Hluboký sníh, který se práší, jakoby se z něho kouřilo. …….. Ze stromů padal sníh a drobné jíní; tu tenkým hláskem zašveholil zlatohlávek, tam zvučně zahvízdla křivonoska, která o vánocích na hnízdě sedí, kdy celá příroda mře a spí. ……….. Bíle, běleji vystupoval den, šedé mlhy po nebi se honily…… …“ Na cestě k domovu

Nehostinné podhorské klima v podhůří Šumavy rozprostírající se mezi obcí Stachy a Volary, nepřálo příliš zemědělství a neposkytovalo příliš mnoho možností obživy. Místní muži hledali proto peníze na živobytí jinde.Jména Podlesí se dostalo rázovitému podhorskému kraji, sahajícímu od Volyně přes Stachy k Vimperku. Nehostinné podhorské klima nepřálo příliš zemědělství a neposkytovalo tak příliš možností obživy. Místní muži hledali proto peníze na živobytí jinde. Především v 19. století a v 1. třetině 20. století se řada z nich vydávala za prací daleko od rodného kraje. Od jara do podzimu chodili po světě a říkalo se jim pro to světáci. Byli mezi nimi šikovní zedníci a řemeslníci, především ale muzikanti.